V sobotu 23. října 2010 se uskutečnilo první historické setkání rodu Peláků. Jako místo setkání nebylo možné zvolit nic jiného, než rodnou vesnici celého rodu – Radošice. Také zvolený termín nebyl náhodný. Jednalo se široko daleko o jediný termín, kdy byl sál radošické hospody volný 
. Pozvánky putovaly se značným předstihem ke všem známým liniím rodu po celé republice a nezbylo než s napětím očekávat, kolik nás opravdu dorazí. Nakonec se sjelo kolem šedesáti osob, což výrazně předčilo naše očekávání a pro případná další opakování nastavilo laťku poměrně vysoko.
První členové rodu se začali sjíždět asi hodinu před plánovaným oficiálním začátkem a byl tak i dostatek času na malou procházku vesnicí, kde někteří byli po mnoha desítkách let, jiní dokonce poprvé. O zábavu nebyla nouze již od samotného začátku a postupného představovaní. „Dobrý den, já jsem Pelák. Těší mě, já jsem taky Pelák.“ Pro setkání jsme se však striktně nedrželi pouze příjmení Pelák a nediskriminovali ženské linie rodu. Občas tak bylo k zaslechnutí i jiné příjmení, což byl i můj případ jakožto jednoho z hlavních organizátorů, jelikož do rodu patřím přes moji maminku rozenou Pelákovou.
Vždy mě zajímala historie a rodové kořeny a proto se již několik let věnuji sestavováním vlastního rodokmenu. Toto bádání se tak nějakým způsobem konečně uplatnilo v praxi. Nutno poznamenat, že tomuto rodu se intenzivněji věnuji teprve asi rok a práce ještě v žádném případě nejsou u konce. Ostatně díky setkání se mi podařilo doplnit několik bílých míst a mnoho jich ještě čeká na zaplnění. Po velice stručném průletu historie rodu píšící se asi od roku 1674, jehož nejstarší dohledanou osobou je Matěj Florian - po chalupě Pelák, následovalo společné fotografování. Poté již byl čas na volné debatování, diskuse nad rodokmenem a případné doplňování údajů. Pro potřeby setkání jsem nechal zhotovil rozrod rodu od nejstaršího doloženého Peláka, kde si každý mohl najít právě tu svoji linii. Podle ohlasů, které jsem zaznamenal, měl snad velký úspěch. Také se svými rozměry 1x11 metrů zaplnil celou stěnu a ještě jsme museli kousek za roh. Na tomto místě je třeba poděkovat všem, kteří do něj přispěli svou troškou a to především tou novodobější částí, kterou nelze dohledat v žádném archivu. O celkové atmosféře asi více napoví přiložené fotografie.
Co říci na závěr? Já osobně jsem byl se setkáním absolutně spokojen a dříve než dojde k jeho opakování, budu mít již určitě dopsanou knihu nebo chcete-li almanach rodu Peláků a nejstarších radošických gruntů. Podíváme-li se totiž do historie blíže, zjistíme, že v každé druhé radošické chalupě bychom nějakého toho předka našli. Tím bych chtěl zároveň požádat všechny, kteří mají k Radošicím nějaký vztah a chtějí mi poskytnout zajímavé informace z historie obce, případně vlastní jakékoli písemnosti nebo fotografie či jiný obrazový materiál, aby se mi určitě ozvali, přes kontaktní formulář.
Stáhněte si balík fotografií. Stejné jako fotogalerie, pouze společné jsou ve velkém rozlišeni.
