Rodokmen Voříškovi

Posoudit, které radošické rody lze považovat za starousedlé, není tak složité. V dřivějších dobách se rodiny příliš nestěhovali. Samozřejmě najdeme i výjimky, ale stěhování obyvatel nebylo především v 17. a 18. století zdaleka jednoduchou záležitostí. Důvod je prostý. Většina obyvatel vesnic byla podannými a ti se mohli stěhovat pouze se souhlasem vrchnosti. Radošice tak nebyly výjimkou a usedlé rodiny uvedené v Berní rule zde povětšinou nacházíme i o 250 let později. Z těchto důvodů byly také svatby většinou záležitostí obce nebo blízkého okolí a k migraci tak dochází většinou pouze vrámci panství. V rodokmenu se nám tak dříve nebo později vystřídá většina příjmení z obce. Pojďme se tedy nejprve podívat, které rodiny uvádí Berní rula z roku 1654.

Základní daní v českých zemích byla daň ze zemědělské půdy, kterou stavovská obec vybírala od všech osedlích obdělávající půdu. Tento systém přestal prakticky fungovat během třicetileté války, která sebou přinesla vylidňování celých obcí a hromadné opouštění obdělávatelné půdy. Jak uvádí Josef Pekař ve svách Českých katastrech 1654 – 1789: „Když se roku 1648 ukázalo, že počet podaných v zemi udán vrchnosti čísly tak skrovnými, že by rozvržení berně na osedlé, podle dosavadního způsobu, neposkytlo sumu potřebnou (přiznáno v zemi tenkrát jen 18780 osedlých, ne zcela zkažených) …“ Města byla zchudlá, venkov polopustý, některé obce zcela zaniky a počet obyvatel v Čechách se odhadoval na méně než 1 milión. Z těchto důvodů bylo potřeba vypracovat přehledný podklad pro berní repatriaci. A tím byl pouze podrobný a revidovaný soupis daní podrobené půdy – zemský katastr.

Během čtyř let tak vznikl plán ke zjištění poměru v zemích a roku 1654 byl urychleně realizován. Pro jednotlivé kraje byly 11. července 1652 určeny visitační komise, které dohlížely na správnost majetkových soupisů. V komisi byly zastoupeny všechny stavy tj. duchovenstvo, stav panský a rytířský a měšťanstvo. Pro kraj Prácheňský, kam patřila i obec Radošice byo složení kopise následující:

Matouš Ferdinand Sobek z Bilenbergu – opat kláštera řádu a zákona sv. Benedikta u sv Mikuláše ve Starém Měste a u sv. Jana ve Skalici při Horách Kutných
Pan Ferdinand Arnošt Hýzrle z Chodů
Rytíř Jan Arnošt Šafkoč z Kynastu
Měšťan Jiří Ryk, primas berounský

Základní jednotkou uváděnou v Berní rule je 1 osedlý (sedlák), chalupník se počítá za ¼ osedlého a zahradník za osminu osedlého (určeno podle výměry polí). Dominikální půda není uvedena, jelikož nepodléhala zdanění. Kromě jména a výměry rolí je uvedena doba osevu, vlastnictví potahu, zda chová krávy, jalovice, ovce, svině (kozy). V poznámkách je dále uveden další majetek nebo řemeslo. Uvedeno je také, zda hospodářství vyhořelo. Zvlášť jsou uvádění nově osedlí, jelikož měli zvláštní režim daně.

Z výše uvedeného je patrné, že ve výpisu nejsou uvedeni podruzi a další nemajetné vrstvy obyvatel bydlící většinou v nájmu a nechávájící se najímat na práci. Takže nenajdete-li své příjmení v Berní rule, neznamená to v podstatě vůbec nic. Přesnější údajně vám dají matriky jednotlivých farností.

Pozn.   str. = strych (jitro) – stará plošná míra, někdy zaměňován za korec, cca 2850 m²
v. = věrtel – stará plošná míra, asi ¼ korce cca 720 m²

Srovnáme-li jména uvedená v Berní rule s nejstaršími zachovalými matrikami čížkovské farnosti, setkáváme se i zde s rody Staňků, Skřivanů (Skřivánků, Křivanů), Kudů, Soukupů, Houšků i Benedků. Slanej se stává Slancem a na opuštěný grunt Kačenovský se opět vrací jméno Kačena. Nutně se však nemusí jednak o původní rod. V této době jsou totiž velice rozšířena jména „po chalupě“, takže nově osedlí automaticky získávají jméno chalupy a nikdo jim jinak už neřekne. To trochu komplikuje situaci, pokoušíte-li se dopátrát svých předků. Je naprosto běžné, že Vít Houška není ve skutečnosti Houška, ale Kačena, jenž se přesunul na grunt Houškovský. Naštěstí někdy nám o tom farář nechal v matrice zmínku. Celkem je v Berní rule zapsáno osmnáct gruntů nebo chalup a dva grunty jsou uvedeny jako pusté.