Jak se postupně doplňují další podrobnosti o rodinách našich předků, vyplývají na povrch i zajímavé souvislosti. Jednou z nich je i společná manželka mezi více předky, což je i náš případ. Nechci samozřejmě ani naznačit, že by v nějakém zapadlém ovčíně na lnářském panství kvetlo mnohomužství, ale šlo o prozaičtější situaci, kdy se vdova po smrti manžela znovu provdá.
Zatímco o ztrátě předků už byla řeč, jako o něčem, co je poměrně běžné a dá se s velkou pravděpodobností čekat v každé rodinné historii, situace, kdy se dva rody spojí jaksi zprostředkovaně prostřednictví manželství, jsou asi mnohem méně časté. Navíc charakter historické náhody tato spojení získávají až během další let nebo spíše desetiletí, kdy se v dalších generacích rody konečně (a často náhodou) spojí. A právě toto spojení v dalších generací dává sňatku, který je jinak současníky a vlastně i účastníky nahlížen jako něco zcela běžného a nevynikající se zvyklostem, punc zvláštnosti a mimořádnosti. Platí to ostatně i pro jejich objevení. Zatímco v tomto případě první část skládanky jsem měl k dispozici již před rokem, teprve po roce se z matrik vynořil další předek a při tom jsem zjistil, že už vlastně v rodokmenu zanesený je; ale jen jako nebožtík, který musel zemřít, aby se vdova mohla znovu vdát.
Pro takovou situaci v historii našich předků se musíme vypravit do první poloviny 18. století do bělčické farnosti. Ve třicátých letech v oujezdském ovčíně (jde o Újezdec u Bělčic) působil jako polní mistr, tedy vrchní pastevec odpovědný za veškerý dobytek, prapraprapraprapradědeček (tedy předek v 8. generaci) Jiří Zouplna. Bylo to jeho druhé působiště potom, co většinu svého profesního života strávil přímo ve Lnářích. Samozřejmě ho na nové působiště doprovodila manželka Anna s celou jejich rodinou. Dokonce se jim zde ještě narodily dvě dcery, Kateřina (*1729) a Alžběta (*1732). Ale rok po narození Alžběty matka Anna ve středu 22. července 1733 zemřela zaopatřena posledním pomazáním i eucharistií a pohřbena byla po dvou dnech na hřbitově v Bělčicích. Matrika udává její věk okolo 32 let. Jiří Zouplna, nyní vdovec s (nejméně) pěti dětmi, z nichž nesjtaršímu bylo deset a půl roku pochopitelně rychle hledal někoho, kdo by jeho ženu nahradil a postaral se hlavně o děti.
Ve stejném roce v sousedních Bělčicích v domě u Hejtmánků působil krejčí Vavřinec Karlík. Ani jemu nebyl souzen dlouhý život. Zemřel v pátek 17. dubna 1733 a pohřben byl o den později také v Bělčicích. Zůstala po něm vdova Marie Magdalena, která najednou také musela přemýšlet, jak se o sebe postarat (manželé totiž byli pravděpodobně byli bezdětní).
V takové situaci asi není potřeba moc představivosti, jak to všechno dopadlo. Jiřího Zouplnu a vdovu Marie Magdalenu Karlíkovou oddal kněz František Halík v kostele Apoštolu Petra a Pavla v Bělčích v úterý 20. října 1733. Od smrti manželky Anny uplynuly jen tři měsíce a od smrti nebožtíka Vavřince jen půl roku.
Nové manželství trvalo devět let, ale žádný potomek už z něj nevzešel. Jiří Zouplna zemřel ve středu 15. srpna 1742 ve věku 54 let. Pohřben byl o dva dny později také v Bělčicích. Marie Magdalena se znovu octla v situaci, kterou už dobře znala. V té době jí bylo kolem čtyřiceti, byla podruhé vdovou a znovu musela řešit, jak se v životě zaopatřit. A v tuto chvíli na scénu již dobře známý prapraprapraprapradědeček Martin Lehečka, tou dobou již šedesátiletý držitel selského gruntu v Závišíně. Ani v tomto případě vdova Zouplnová dlouho nečekala a po necelých třech měsících, v úterý 6. listopadu 1742, se za Martina Lehečku provdala.
Ani jejímu třetímu manželství pánbůh neráčil požehnat a manželství zůstalo bezdětné. Manželství navíc netrvalo dlouho a po roce a půl Marie v sobotu 11. dubna 1744 zemřela. A tentokrát to byl nyní již dvojnásobný vdovec Martin Lehečka, který se rozhodl poohlédnout po nové manželce. Jeho třetí vyvolenou byla třicetiletá Alžběta Moravová z Bělčic. Vzal si ji 2. června 1744, asi šest týdnů po smrti Marie, aby s ní zplodil ještě šest dětí a dožil s ní i konec svých dnů (nebo přesněji 87 let, 11 měsíců a 5 dní).
A tak se díky vdově Marii Magdaleně poprvé potkaly dva rody našich předků Zouplnů a Lehečků. K prvnímu (známému) přímému spojení obou rodů sňatkem došlo až o sto let později. V úterá 11. listopadu 1845 si ve Lnářích vzal Aloisius Benedikt Zouplna, pravnuk našeho Jiřího Zouplny, poctivou pannu Johanu Hájkovou, pravnučku Martina Lehečky. A na spojení rodů, které svedlo dohromady naše přímé předky jsme si museli počkat ještě dalších 53 let a další dvě generace. Praprapravnučka Jiřího Zouplny Anna Vojáčková a Josef Pelák, praprapravnuk Martina Lehečky, se vzali v Čížkově 4. října 1898. A to už jsou prarodiče a dědeček Karel Pelák je potomkem obou mužů, kteří měli stejnou manželku.
