Zásluhou spuštění těchto stránek, došlo k oprášení jednoho staršího článku z minulého roku, kdy jsme se vypravili na malý rodinný výlet do Prahy. Hlavní záminkou byla návštěva výstavy Praga 2008. V časných ranních hodinách jsme se proto dali v šanc Českým drahám a vyrazili. Jelikož automobil skončil na jaře na vrakovišti a děti opravdu nevydrží sedět, byl vlak vlastně jedinou možnou volbou. Nakonec byla cesta víceméně pohoda a na Smíchově jsme byli na čas. Samozřejmě jsem se jako obvykle ujal role průvodce a skupina vyrazila na metro, které mělo být pro děti první atrakcí. Cílová stanice Holešovice. Děti absolvovaly celou cestu s otevřenou pusou a prakticky zticha, což rozhodně nebývá pravidlem. Ale ve zbytku dne si to bohatě vynahradily, jelikož jsme byli zavaleni asi milionem otázek.
Druhou atrakcí se stal Mořský svět. Pravda, vyzbrojen kompaktem Kodak CX7330 jsem měl problém udělat nějaký slušný snímek. Naštěstí mě zastoupila tříletá dcera, která každé akvárium fotila svým plastovým mobilem. Děti byly nadšené a v každém akváriu našly nejakého klauna nebo Nema :-) Jeden ze žraloků působil lehce otylým dojmem, takže jsem měl pocit, že je permanentně přecpáván, aby dal pokoj ostatním obyvatelům nádrže.
Třetí zastávkou byl Veletržní palác a Praga 2008. Podle očekávání se zbytek rodiny víceméně nudil a ty necelé dvě hodiny, které jsme se zdrželi absolvoval v dětském koutku. Nakonec jsem pro syna našel (po velkém úsilí) koutek s tématickými sbírkami a největší dojem udělala pravděpodobně letadla. Modrý Mauricius se samozřejmě nekonal, jelikož tu frontu by nepřežily děti, natož pak já. A jelikož bylo teprve časné odpoledne, rozhodli jsme se navštívit Vyšehrad jako bonus.
Rychlý přesun metrem proběhl celkem bez problémů, ačkoli dcera to v golfkách "zaklopila". Každopádně výhled z hradeb byl opravdu vynikající a dokonce dětem nevadilo vydat se za historickou exkurzí do sklepení a později do kasemat. Občas tedy bylo třeba nenásilného zásahu, například v momentě, kdy se syn snažil dostal do vystaveného sargofágu z dvanáctého století. Ale můj odborný výklad k čemu ta věc byla, doplněný historkou o tom jak dopadl svatý Václav nebo jiný přemyslovský kníže - Jaromír, dopadl na úrodnou půdu a skutečně zabral.Nakonec se Vyšehrad, alespoň pro mě, stal nejhezčím z celého výletu. Především také proto, že počasí nám celý den přálo, i když teplo vypadá jinak.
Poté nazbývalo nic jiného, než se vydat zpět na Plzeň. Takticky jsme jako nástupní stanici zvolili Hlavní nádraží, abychom mohli zabrat včas nějaké to pohodlné kupé. To se nám také podařilo, protože vagóny Deutche Bahn jsou proti ČD jiná kategorie. A dokonce jsme se mohli pokochat i pohledem na nástupiště I. a II. po kterých zbyla pouze jedna velká díra s hromadou sutin. Pak už Schnellzug nach München vyrazil...
