Další drobná událost v pestrých dějinách našich společných předků. Stala se v první polovině 19. století a docela určitě dostala zase jednou Pelákovi "do řečí". Pro nás po skoro dvouset letech zase představuje jeden otazník, k němuž asi nikdy nenajdeme správnou odpověď.
Když se v roce 1819 den po Štěpánu u Hálů v radošické chalupě č. 11 poprvé ozval dětský pláč, nebylo tam tak veselo, jak by jeden čekal. Nebylo to snad proto, že by se vzpamatovávali z vánočního obžerství (tenkrát si hodně potrpěli na tu duchovní stránku Vánoc), ale proto, že malý Josef neměl otce. Nebo přesněji otce měl, ale jeho matka Anna byla svobodná. Není divu, že stará Hálová lomila rukama, to ostatně dělal posledních pět měsíců, když to všechno s Andulou prasklo, a starej Hála zase vztekle chodil po seknici a chystal se s tím holomkem pěkně zatočit, jen co jim Andula konečně řekne, kdo to byl.
No a právě odpověď na otázku, kdo to byl, není tak jednoduchá. Fakt je, že k dítěti se přihlásil právě (prapraprapradědeček) Václav Pelák, když si Annu Hálovou vzal za ženu.
Tím by se to mohlo všechno uzavřít, nebylo by to u Peláků (a samozřejmě ani jinde) poprvé, co rodiče šli nejprve ke křtu a potom k oltáři. Ale to by bylo moc jednoduché. Už jenom proto, že svatba byla až 25. listopadu 1828. Opravdu vydržel Václav devět let vzdorovat společenskému tlaku, hrozbám starého Hály a prosbám Anny? Pokud ano, tak proč zrovna devět let; za tu dobu se s tím snad mohli všichni smířit a zvyknout si.
Anebo to bylo tak, že si Václav chtěl Annu vzít a bylo mu nakonec jedno, že už má dítě s jiným. A co víc, nechal se dokonce zapsat jako jeho otec. To je ta ušlechtilejší varianta. A nebo, že by snad starý Hála něco Václavovi slíbil? Těžko soudit.
Každopádně potom po svatbě měli Václav a Anna ještě 7 dětí. Čtyři z nich ale umřely v útlém věku. Dospělosti a svatby se dožili jen Josef, Vojtěch a Matěj a pravděpodobně i Marie. Vůbec Anna neměla v životě moc štěstí, protože v roce 1845 zemřela v „důsledku polámání“. Neví se, oč šlo, zda odněkud spadla nebo něco spadlo na ní nebo ji polámal někdo. Zatímco Václav dožil coby výminkář v Radošicích č. 14 a zemřel 29.10.1872 „věkem sešlý“ (bylo mu 77 let, 3 měsíce a 1 den).
