Rodokmen Voříškovi

Při procházení starých novin nebylo možné pominout ani zprávičky, které se týkaly obce Radošice. Bohužel, stejně jako v případě Peláků se na stránky novin dostaly jen takové zprávy, které podle mínění novinářů mohly zaujmou tehdejší čtenářstvo. Muselo v nich jít přinejmenším o život nebo hrozit velká škoda. Zkrátka psalo se jen o tom, co se vymykalo normálu.

Taková kritéria nutně ovlivní i obrázek, jaký si člověk po přečtení udělá. Ze všech shromážděných zpráv, které jsem našel, Radošice vycházejí jako pochmurná obec stíhaná všemi druhy živelních pohrom. Tu shoří stavení, tu zase přijde velká voda, a když už se zdá být všechno delší dobu v pořádku, tak alespoň v létě mrzne. V okolí obce se zase po lesích prohánějí vrazi a pytláci a skupinky vizionářů se baví kopáním hlubokých štol v marné naději na nalezení uhlí.

Tak tomu nebylo a není a jistě se najde hodně těch, kdo to ochotně potvrdí.

Jak se rodový vývod rozrůstá do šířky, zvyšuje se možnost, že se v něm objeví i někdo, kdo svými činy přesáhne hranice lokální komunity a zapíše se do širší povědomí a v některých případech dokonce i do dějin národních. Ačkoliv není a nemá být cílem rodopisného bádání hledání slavných nebo snad šlechtických předků, když se někdo takový v dosahu rodového historika vyskytne, bývá zpravidla okamžitě polapen a zapracován do grafu. I v našem případě se v našem rodokmenu objevila Osobnost, která se dostala na stránky mnoha knih a dopracovala se až k maturitní otázce. Nejde sice o předka, resp. příbuzného, přímého, ale s ohledem na způsob, jakým svůj věhlas získal, je to vlastně dobře.

Při listování starými novinami z konce 19. století a začátku 20. století je možné čas od času narazit i na jméno Pelák. Nalezl jsem několik takových zpráv, které se vztahují k nositelům toho jména, a tedy docela určitě k našim příbuzným. Jejich autory bohužel nejsou naši přední novináři a spisovatelé a bohužel ani druhá kategorie novinářů. Všechny pocházejí z pera profesních rutinérů, kteří za svůj život napsali tisíce takových zpráv, a je to na nich znát.

Ty čtyři zprávy, které se mi zatím podařilo najít, byly publikovány na stránkách věnovaných denním zprávám, tedy krátkým zprávám o tom, co se stalo vzrušujícího a kuriózního. Dnes bychom ji asi označili názvem „černá kronika“. V našem případě se jedná vesměs o tragické nebo tragikomické události, které nutně musely upoutat pozornost publika své doby a rozpálit jejich zvědavost a senzachtivost do běla.

Jak se postupně doplňují další podrobnosti o rodinách našich předků, vyplývají na povrch i zajímavé souvislosti. Jednou z nich je i společná manželka mezi více předky, což je i náš případ. Nechci samozřejmě ani naznačit, že by v nějakém zapadlém ovčíně na lnářském panství kvetlo mnohomužství, ale šlo o prozaičtější situaci, kdy se vdova po smrti manžela znovu provdá.

V sobotu 23. října 2010 se uskutečnilo první historické setkání rodu Peláků. Jako místo setkání nebylo možné zvolit nic jiného, než rodnou vesnici celého rodu – Radošice. Také zvolený termín nebyl náhodný. Jednalo se široko daleko o jediný termín, kdy byl sál radošické hospody volný . Pozvánky putovaly se značným předstihem ke všem známým liniím rodu po celé republice a nezbylo než s napětím očekávat, kolik nás opravdu dorazí. Nakonec se sjelo kolem šedesáti osob, což výrazně předčilo naše očekávání a pro případná další opakování nastavilo laťku poměrně vysoko.

V sobotu 23. října 2010 od 14:30 se uskuteční v radošické hospodě 1. oficiální sraz rodu Peláků. Všichni nositelé tohoto příjmení i jejich potomci jsou srdečně zváni. V této době probíhá odesílání oficiálních pozvánek dosud vybádaným liniím a to jak elektronicky, tak klasickou poštou.

Pokud někdo z vás pozvánku neobdržel nebo nebyl dosud mnou kontaktován a přesto se domnívá, že by se měl zúčastnit, určitě se ozvěte. S téměř stoprocentní jistotou mohu prohlásit, že všichni příjmením Pelák mající kořeny na území tohoto státu jsou příbuzní a tudíž patří do tohoto jediného rodu.

Další drobná událost v pestrých dějinách našich společných předků. Stala se v první polovině 19. století a docela určitě dostala zase jednou Pelákovi "do řečí". Pro nás po skoro dvouset letech zase představuje jeden otazník, k němuž asi nikdy nenajdeme správnou odpověď.

Zkušební verze pro stránkování matrik SOA Plzeň s daty první farnosti  je na světě. Stačí znát obec a typ matriky. Určitě uvítám pomoc všech badatelů, kteří mají své poznámky a mají zájem přispět právě tou svou farností. Více se dozvíte přímo pod příslušným odkazem s sekci Genealogie.

Vítejte na nově předělaných stánkách. Hlavním důvodem pro přestavbu původního webu byla skutečnost, že stránky jsem prostě nebyl schopen udržovat a aktualizovat s nějakou minimální námahou. Proto jsem přistoupil k použití volně dostupného redakčního systému a dalších komponent a výsledek právě vidíte. Zároveň tím vznikla možnost dát k dispozici know-how a prostor dalším genealogům, kteří mají zájem pochlubit se svým bádáním, ale nemají čas, možnosti, případně vědomosti vytvářet svůj vlastní web.

Podíváme-li se do Berní ruly, najdeme jako první grunt hospodářství Petra Staňka mající 35 strychů. Jednalo se tak o největší osedlou živnost v Radošicích a soudě podle jména a ceny gruntu se jedná právě o tento. Přímé indicie sice chybí, ale můžeme předpokládat, že současný hospodář Josef Staněk je potomkem Petra Staňka, snad by mohl být jeho vnukem. V účetních knihách čížkovské farnosti totiž nacházíme záznamy o platbách za zádušní krávy a zde je roku 1664 uváděn Jíra Staněk, přičemž původně uvedený Petr je přeškrtnut. V dalších letech je již uváděn pouze Jíra. Z toho můžeme dovozovat, že právě někdy kolem roku 1664 Petr Staněk zemřel nebo předal grunt synovi Jiřímu. Toho nacházíme v knihách až do roku 1682. Poté začíná platit Jan Staněk. V jakém vztahu jsou zjistit nelze. Jan je pak uváděn v učetních knihách až do začátku 18. století, ačkoli podle pozemkové knihy je v té době grunt již přepsán na Josefa Staňka.